Josef Lev – slavný barytonista

Rodák ze Sazené u Velvar se narodil 1. 5. 1832 manželům Kateřině a Václavu Lvovým. Svou pěveckou kariéru začal jako jinoch na kúru chržínského kostelíka. Odtud přešel s kantorem Tomanem, velkým muzikantem, do Zlonic, kde zpíval v místním chrámu. Zde zůstal Josef Lev jako školák a vokalista do r. 1845. Hudbě jej tu učil také Antonín Liehman, který rovněž rozvinul talent Antonína Dvořáka. Chlapec však velmi tesknil po domově a tak málem přešel na řemeslo. Purkrabí Živsa vycítil chlapcův neobyčejný hlas a nadání a opatřil mu místo vokalisty u „Křižovníků“ v Praze, a našel mu učitele Josefa Chládka, který jej ve zpěvu zdokonalil. Zde si jej také všiml skladatel Václav Tomášek.

V době dospívání ztratil Lev hlas a byl nucen zanechat zpěvu a nastoupil na novoměstské gymnázium. Časem ale místo tenoru získal překrásný baryton a vrátil se opět ke zpěvu. V roce 1854 se vydal na vlastní pěst do Vídně, kde hned po první zkoušce byl přijat do sboru dvorní opery. Zpíval zde menší sólové partie a působil tu deset let. V r. 1864 mu bylo nabídnuto hostování a potom členství v Prozatímním divadle v Praze. Za roli hraběte Luny v „Trubaduru“ byl přijat do „Svazu opery české“. Zpíval zde bezpočet rolí a získával stále více obdivovatelů. Byl tzv. „Smetanovským pěvcem“ a stal se pilířem české opery. R. 1866 se oženil. Několik let bydlel v jeho domácnosti jako podnájemník Jan Neruda. V „Prozatímním divadle“ působil 20 let. Od roku 1881 zpíval v Národním divadle.

Roku 1888 byl donucen zákulisními intrikami uchýlit se předčasně do penze. V tomto roce také umírá jeho první žena Márinka, se kterou byl velmi šťasten. Za svého života byl věrným druhem Smetany, Nerudy a Hálka.

Josef Lev měl sedm potomků. Učil zpívat i svoji velmi nadanou dceru Lidunku, která začala svoji pěveckou kariéru v Brně.  Vdala se za zdejšího herce Rudolfa Innemanna a po svatbě odjeli s Ludvíkovou společností do Ameriky. Zpívali pro americké Čechy, kteří je přijali s vřelou srdečností. Zde se také důvěrně poznali s dalším významným Čechem,muzikantem – Antonínem Dvořákem a jeho rodinou.

V lednu r. 1884 zpíval Lev ve Velvarech. Srdce ho stále táhlo do rodného kraje. Koncert, který pořádal „Čtenářský spolek paní a dívek“ měl ohromný úspěch. Spolu s ním zpívala také jeho druhá žena a účinkoval komorní virtuos saské dvorní opery v Drážďanech – Josef Kratina – olovnický rodák. Čtyři roky poté – r. 1898 zemřel Josef Lev po operaci a byl pohřben v den svých  jmenin na Olšanech, po boku své milované Márinky – první ženy. České i německé noviny se o mrtvém rozepsaly v superlativech a vzdaly tak nejvyšší uznání jeho genialitě.  Traduje se, že mistr Lev byl velice skromný, milý a laskavý člověk až do konce svého života. Neměl jenom skvělý hlas, ale i vysokou inteligenci. Jeho druhá choť později nechala mužovy ostatky převézt do rodinné hrobky na Vyšehradě. Zde leží mezi slavnými – zapomínán – velký umělec a ryzí Čech, kterého nikdy nezlákaly skvělé nabídky ciziny.

Miroslava Konvalinková

Prameny: J. Brožová – Malá  „Hořké víno“ – životopisný román, zpracovaný dle vzpomínek Ludmily Innemannové, dcery Mistra Lva, B. Gollové – osvětové pracovnice ve Velvarech, faráře na Chržíně V. Štěpána a knihy J. Baroše „Prozatímní divadlo“.    
Ing. O. Špecinger - Sazená